Zahájení ŠHL ve Volyni

Tak jsme se opět dočkali jarních dešťů, následně veder, růstu hub a nového ročníku ŠHL 2010. Bohudík nás velitel Franta a starostka Doulina za naše leckdy pomalé časy a drobné chyby nerozpustili, tudíž jsme se mohli zúčastnit i my. Po veliteli nazvaní „šarkáni“ ze šumavské vísky pod „Bábou“ tj.  Zdíkovec.

První měření sil se uskutečnilo počátkem června, tj. 12. 6. ve městě nad Volyňkou na místním fotbalovém plácku. Počasí přálo, tribuny se zaplnily, žízeň rostla a nás čekalo přes dvacet soupeřů prachatického, strakonického a klatovského okresu. Vlastně Branná je u Třeboně, takže i okres „Jindrův Hradec“ měl na volyňském pažitu zastoupení. A Branná nám jako první předvedla svou techniku, i když ve věku starší mé babičky, tj. „pratatrovku“ z roku 1928 s čerpadlem na hřídeli, prostě strop tehdejší techniky. Člověk si říká, že české ručičky leccos dokázaly a snad i dokážou…

To naše tréninková lučina byla osobně Honákem posečena, pak jsme sice běželi mezi kopenci, ale budiž.. J Předtím však za souhlasu majitele Václava Kramla byla tato tréninková plocha Wennou zválcována a pod základnu nám cestáři, t. č. po třetí během pěti let opravující cestu do Vacova, zanechali pár „kamejčků“ starého asfaltu, který se snad spojil  a teď je to „strop“.. Na tom se běhá jedna báseň..

Protože naše „přibližovadlo“ opět nedostalo technickou, tj. bylo chvíli v Michalově, museli jsme vyrazit svépomocí, skoro každý svým vozidlem. Ale tak nějak jsme to trefili, i když jsem Fífu málem zavedl až do Bavorova…Se holt stane, i navigace se párkrát splete, no.. J

Desáté místo na startu patřilo nám. Před tím však proudařům trochu tvrdly nohy, teda dle Honákovo tušení. Nu a já při skládání hadic a půlspojek na základnu „cukroval“, asi náběh na parkinsona… J A to tak, že mi Honák málem utekl s jeho céčkem.. Recept prý na to je, říkal Pepa z Kalenic, dát ruce do svěráku… J Pepo, zkusím.. J Jediné pozitivní na tom všem bylo, že jsem asi po třech letech nešel před útokem na záchod, tudíž mě neprohnal náhlý „preujm“... Tak to já si příště ty hnědý „bezpečnostní“ trenky brát nebudu a ten toaleťák můžeme vrátit do hasičárny… JJJ

Jinak to probíhalo víceméně v klidu. Tak nějak jsme sestříkli terče. Akorát moderátor nás trošku napínal..“ A výsledný čas je?“… V ten moment,  v poloze ležícího béčkaře, jsem si říkal: „Bože, ať to není za 24 sekund..“ ….“20,32 sekundy!!!“, což je náš rekord. Nicméně nejsem asi jediný, kdo je trošku rozpolcen. Rychlá trať přinesla ale rychlé časy a výherní čas byl 17,56 vteřiny. A nám atak na 20ti sekundovou hranici přinesl jen 12 místo... Ale dlužno říci, že jsem slyšel hlasy, že my to jednou prolomíme..

Nu, velkého finále jsme se nakonec holt nezúčastnili, takže jsme se postupně rozprchli po všech koutech našeho krásného kraje. Fífa plnil fotbalové povinnosti v souboji „taťků“ proti dvorským hasičům, Pejša navštívil „Prcka“ ve Lhotě, Honák nepoživ kapičku alkoholu přijal úděl řidiče z Majky svatby, Wenna to „zaštajfoval“ v Česticích. Pobyt ve Vimperku si zpříjemnili Mates a Buky. Já původně s „oumylsem“ pokračovat za Pejšou, jsem však navštívil Majky posvatební „pařbu“, a tak nějak jsem tam zůstal..

Začátek dobrý, ale pokračujeme dále. Příště na chvilku razíme do Nišovic, ale to hlavní nás čeká na louce u křižovatky. Klostermánek a Blutwurz a matesovo masíko.. J Aneb 4. ročník slavností.. Takže měkká játra a nevrávoravý krok..

                                                                                                                           MaK

 

zpět