Velikonoce 2009

Jak velí tradice, vyrazila parta mladších kluků pod vedením už zkušeného „kaprála“ Michala Prudíka pořádně  „obřechtat“ Zdíkovec a i sousední osadu Branišov. Činili tak po tři dny od zeleného čtvrtka až po bílou sobotu, kdy nastal čas dělení „vyřechtané“ koledy.

Starší to měli snazší. Nemuseli nikam chodit, jen leštili boty z tanečních, aby nezanedbali přípravu. Další z nás již dva měsíce úporně střízlivěli či zase poctivě „krmili“ za dva… Důvodem byla tradiční velikonoční zábava ve Štítkově a naše již skoro taky tradiční účast na ní. Bohužel došlo k takřka ke zdíkovecké tragédii. Co slz bylo probrečeno hrdými fans… Místo „mašiny na šlágry“ a samotným Kamilem Emanuelem Gottem oceněná kapela titulem: nekorunovaný král zábav a pijatik, tj. UNIKOLU  tam hrálo DEFAKTO pod vedením p. Staňka. Inu, co naplat, tak jsme si holt poslechli konkurenci..

Nutno říci, že jsme přijeli mezi prvními. Nutno říci po druhé, že jsme odjeli mezi posledními. Mezi příjezdem a odjezdem tvořilo naši vnitřní náplň především pivo ze Strakonic a sem tam zelený, oranžový, žlutý, červený alkohol, jehož názvy jsem už zapomněl… J Vnější náplň – jak říká Pejša: „ To jsme si zabékali, šoupali jsme střevícem po parketě“ a jinak se ploužili… a to prakticky Non Stop!!!!, krásně a Non Stop a s tíííím, co přííííjde, mám chuť se rváááááát…J (kterak nám taky na přání zahráli…bohužel Mates opět s požadavkem na  „Kasací“ neuspěl…J )

Se Štítkovem jsme se rozloučili za ranního „kurvopění…“ Přes drobnou zastávku v hasičárně, kde si Martin konečně vyzvedl harmoniku od Masopustu, jsme se rozešli s tím, že ráno – snad – půjdeme na pomlázku.

Nabízí se otázka, proč po návratu z akce ve 4 ráno chodit v tak nekřesťanskou hodinu -  v devět. My spáči, typově označení jako lední medvědi, potřebujeme svých 10-14 hodin spánku. Možná řešení jsou následující: na akce vůbec nechodit, „propařit“ se do střízliva a nebo posunout pomlázku na úterý… a teď babo raď…. J

Klidně si tak spím, „tvrdý jak štoudev“, když tu najednou mě probudí tornádo v podobě Pejši s tím, že je čtvrt na dvanáct a co bylo od devíti – pomlázka. Načež jsem byl dopraven na svých nohách ke Korlusům, kde už pokračovalo šlehání Helčy, paní Korlusové a Markéty. Naše bledé tváře se staly námětem trefného Vojtova výroku, pravíc: „ vy jste lijóni, vy jste zas řádili jak týfus…“

Tímto se omlouvám všem dámám, kterým jsem nevyšlehal „sedinku“, doufaje v to, že jelita na zadku udělal někdo jiný... Přeci jenom škoda, aby uschly… Dále se omlouvám za tuto makovku, která je trošku o úroveň níž než předchozí díla… Během večera v průběhu akce v mé hlavě odumřelo tak na 2 miliardy mozkových buněk, a to uznáte, že je to sakra znát….

                                                                                                                        MaK

zpět