Po stopách Husitů do Tábora

V sobotu 26. 5. 2012 opět přijel před hasičárnu velký autobus z majetku ČSAD STTRANS, za volantem obětavý řidič Sova. Vyhlížel svou, z loňska známou, oranžovou posádku, která letos zamířila touto „vozovou hradbou“ rovnou do města Jana Žižky a husitského sídla – nádherného města Tábor.

Cesta byla veselá, místy do zatáček. Jakožto jeden z cílů byly zvoleny i od Tábora nedaleké Chýnovské jeskyně. Je pěkné vidět, jaká že to je příroda mocná čarodějka a pomocí vody dokáže udělat mnohých kouzel. Stropy, klenby, odkapávající čistá voda, ticho a příjemná teplota. A hlavně jakýsi fousatý permoník s naším oranžovým tričkem, od „kundapak „se tam ocitnul v tomhle zájezdu. Ahá, to je přeci stálý člen našich výprav. Hlavně se nemajznout do hlavy, nesrazit nějaký ten „stalagnit“. No i když, praštěný jsme mnohdy dost…

A aby těch podzemních prostor nebylo pomálu a klaustrofobie rovněž, tak navštívíme i Táborské podzemí. Tady příroda nečarovala, nóbrž člověk kladivem a majzlíkem v patnáctém století. Sloužilo to ke stejnému účelu jako slouží sklepy dnes – hlavně pořádně vychladit pivo. I když se „sedmýho“ je nejlepší. Taky mělo podzemí funkci ochranou před nepřítelem či ohrožením města. Nu dobře to ta práčata vymyslela, dobře…

Pak jsme se rozprchli do centra Tábora. Je tu krásný děkanský kostel Proměnění Páně na centrálním  „Žížově„ náměstí. Pozdně gotická radnice, nu dali si na ní Táborští záležet.  Tu staré barokní a gotické domy, tu staré měšťanské domy. Bechyňská brána a věž Kotnov. Každému znalci architektury dle jeho gusta nabízí Tábor dosti. Nu,  hlavně támhleto je pamětihodnost, tahle hospoda pamatuje i Jana Roháče z Dubé.. Tudíž je chvályhodné,  něco dobrého pojíst a popít. Inu horké sobotní parno si přináší oběti a suché patro. Naštěstí chladivého pěnivého chmelového moku nabízí dosti každá restaurace, bufet či bar.

Pak nás zaujme místo před Strašidleným podzemím, kde nám známý permoník koketuje s figurínou jedné bábí. No má vkus náš permoník. Když mu to za to stojí, proti guštu žádný dišputát..:)

Také jsme navštívili poutní místo v Klokotech u Tábora. Podle legendy dostala jméno původní  „Hora  Klokotská“ podle keře Klokočí, jenž tu rostával a z něhož babičky našich babiček měly vyřezávané růžence. Druhá verze hovoří o místě „klokotu“ čisté vody z dávné studánky. Krásné klidné místo, krásný kostel Panny Marie, ideální místo na odpočinek a pročištění duše člověka, a ač mnozí z nás nevěřící, tak je to i místo pro přiblížení k Bohu.  Kdo chce projít Křížovu cestou, má možnost.

A když jsme všechno takhle proběhli, prohlédli a leccos popili, tak je třeba absolvovat cestu dom. Mnozí mladí po výletu pospíchají na „Feďovo“ štando nach Stachy.  A že je to veselá cesta, opět se zpívá, tančí, béká apod. Pak mistr Sova předvede ve Zdíkovci své vrcholné číslo zvané „couvání do garáže“ a pln dojmů jako my všichni se jistě těší na další rok. Padl návrh na Krumlov či Vyšší Brod, nebo jak pravil Benník, navrhuje skvělý výlet do „kláštera“ u Týna nad Vltavou, jménem JETE Temelín. Že bychom šli zkouknout turbínu či primární okruh? Rozbíjení atomu uranu nebo starý klášter Cisterciáckého řádu…? No uvidíme, kde prošoupeme boty… a kde uhasíme „žížeň“

                                                                                                                          Mak

zpět