„Brambory“ na noční na Stachách

20,98 sekund -  právě jste si přečetli nový rekord Zdíkovce od doby, co se soutěží. Neskutečně to klaplo.. Přitom na  noční ve Stachách to zrovna dvakrát nevypadalo na jednoduchou soutěž. Jeden favorit za druhým kupil chybu za chybou, o čemž Fífa poznamenal, že „je to dneska průchodný…“ Tento názor jsem opravdu nesdílel, neboť má trávící soustava pod vlivem nervů mě zkoušela totálně prohnat a i díky ní jsem dorazil na Stachy „zu fuβ“… Poté, jak březí vlk“ jsem obcházel nádraží na Staších tak dlouho, že jsem tak 5 kilometrů ještě nachodil na víc.

Abych se přiznal, přípravu na útok, skládání hadic na základně a společné foto si ještě pamatuji. Pak už jsem jak v transu, ze kterého procitám poté, co zalehnu druhou spojku béček a začínám slyšet ten řev, co nás žene k terčům. „ A výsledný čas? 20,98!!!! Průběžné 4. místo“ křičí komentátor a já řvu taky… Nevím, přesně co – patrně: „jóóóóóóóoóó´“ a něco v tom smyslu, že to taky umíme.. A nakonec nám ty „brambory“  přeci jenom zůstaly…

Asi bych měl věnovat tenhle odstavec děkování. Nechci na nikoho zapomenout, ale přes Bartůšků, Jirku Vítovce, Petru s Dušanem, část rodiny Jerlingů, „Benža“, Káju Tomášků, Majku s Pepou, Nikodemů, Doulů, Vondrků se dostaneme k Marcelovi s Janou, dále pak bořanovickým fans, klukům z béčka, (kterým se sice útok nepovedl, ale pomohli nám), i asi „parťákům“ z okrsku z Putkova a Račova patří náš dík. Nemůžeme zapomenout ani na holky z Čestic. Zase přijely a pomohly, leckdy i hlavu před tím na jiné myšlenky přivedly apod. Já v jejich případě bych nám, jakožto průměrnému týmu, co dokáže vyhrát maximálně paprikáš a jehož výkony jsou jak na sinusoidě, asi fandit nepřijel… Holky  a Vy všichni – klobouk dolů, byly jste osmým členem týmu a nám to hned šlo lépe… Pro holky z Čestic a vlastně pro všechny – na kolena padáme, dlaně spínáme a prstíček škrabeme… J pojeďte v hojném počtu jak do Bohumilic, tak do Nišovic… „plýs“… J Zas to pro nás bude lepší…. J

Jako posledním děkujeme též „důchodcům“ z Přechovic, kteří nás ve tři ráno dovezli k  „ první obydlené zatáčce před Stachami…“ Zbytek patrně pařil až do rána a končilo to patrně kafem na pumpě ve Zdíkovci po 6 hodině ranní, či pivem na spravení u Ludvy v osmé hodině ranní…

Je třeba se ale vrátit na zem. Čekají nás nástřiky v Bohumilicích  a ty, jak známo, nám vůbec nejdou.. Proto se ještě před schůzí – doufám – uskuteční nějaký ten trénink. Ale myslím, že nejsem jediný, kdo řekne, že se na něj sakra těší… Nálada a pohoda tam bude zase lepší…

Než se vrátím k zemi z planety „Euforie“, dovolím si před „startem“ ještě zanotovat jeden mírně upravený fotbalový pokřik: „ My – ten  - poháááár – jednou vyhrajem  - hej!!! Jednou vyhrajem, hej !!! Jednou vyhrajem…..!!!!!“ Nu dobře, jdu na přistání…

 

 

                                                                                                                                    MaK

zpět