Rychlý návrat z Nišovic aneb slavnosti 2010

Naše sobota 19.6.2010 začala pro mnohé už před 8 hodinou ranní. Teda až na mě, neboť ranní ptáče rozhodně nejsem (také platí, že ranní ptáče bez lahváče vůbec nikam nedoskáče…J ) a po vyspinkání do růžova jsem se též na desátou hodinu ranní taky téměř dostavil a přiložil ruku k dílu stavbě stanů, podia apod.

Prvotní dojem byl úděsný. Nebe šedé jak zákal v očích, drobné vytrvalé srážky. Boha, to budou slavnosti, napadlo asi každého. Nu nic, postaveno bylo, budoucí osazenstvo bylo schováno pod stany a deštníky a nás v jednou hodinu čekal „abfahrt“ na další soutěž ŠHL do Nišovic.

Dokonce naše auto dostalo opět technickou, takže spokojený strojník Pejša protůroval motor, na modročerný kouř z výfuku jsme moc nehleděli, emise to taky dostalo.. A my vyrazili na otočku do Nišovic, tj. na místo, kde se nám skoro vůbec nedaří. Dali nás na první místo v soutěži. Rozmoklý terén nahrával spíše pomalejším časům. Náš útok na jistotu zastavil časomíru v čase 21 sekund rovných, což po prvním útoku znamenalo první místo, ale i mé bouchnutí rukou do země. Neboť Honák sestříkl v čase pod 20 sekund. A za námi čekalo celé startovní pole včetně favoritů.

Ale jeden tým po druhém postupně končili časem až za naším, teda do té doby, než nás předběhly Žernovice B. To už jsme nasedli a vyrazili zpět na naše slavnosti. Z průběžných výsledků, které Wenna lámal z kdekoho v Nišovicích, jsme tak nějak tušili, že po půlce startovního pole jsme 3. Nakonec nám tam-tamy donesly, že jsme skončili celkově 6.

Takže celkem vzato, další k důvod k pití oblíbeného Blutwurzu. Jářku, to bylo pánviček!!! A do toho čím dál více oblíbených Jahůdek.. Do toho samozřejmě pan Kouba ze strakonického pivovaru s jedenáctkou, „Klostermánkem“ a novým pivem z Pootaví – dvanáctka „Otavské zlaté“.. Pro „nepíče“ se našla na čepu i „Kofča“. Na papání matýskovo maso a klobásky. Konkurenci tvořily lahůdkové langoše paní Vondrkové. Nu a kapelka UNIKOL  a její šlágry taky patří ke koloritu slavností. Své vystoupení předvedla skupina mažoretek s Vimperka, Standa Štoural a jeho ukázka historických soubojů. Zazpívala nádherně Ilona Vintrová, též jinak zvaná „Šakira“. Ale vrcholem bylo vystoupení bratra Jiřího Schelingera Milana, samozřejmě zpívající písničky slavnějšího „bráchy“… Takže došlo i „na jahody mraženýýý, v igelitu balenýýý…!!!!!!“

A nakonec se ukázal i fakt, že nás svatý Petr má rád. Zastavil stavidla, protrhal oblohu, tudíž 320 prodaných lístků a x lidí na černo hovoří za vše. Sice bahýnko trošku bylo, tudíž jsme se překřtili na „Woodštock“, v našem případě spíš na „Woodblutwurz“….

„Kýho šlaka“, to zas byl strop.. Masíko výborné, pivo teklo proudem, langoše se nestačily péct..A do toho UNIKOL a „Hledá se žena…“!!!!! Takže se z toho stala naprosto dokonalá pařba, která samozřejmě končila za svítání... Dle známé hlášky bylo asi „v álejích nabl..to“. Jak jsem to tak pozoroval dneska ráno, „koláče“ byli na všechny strany.. J Příště to sedne…

V tomto stavu, v němž se nachází má hlava a kde opět chybí na milion mozkových buněk, během večera a noci totálně odumřelých, se o tomto nedá bohužel napsat více. Čo sa dá robiť..

                                                                                                                           MaK

 

zpět