Posvícenecká U Šenkýřů

Po dlouhé době a také z toho, že pan Andrle, t.č. pan domácí ve staré hospodě U Šenkýřů byl po slavnostním setkání SDH Zdíkovec ke sto letům založení nadmíru spokojen.Mohl pít do „celopita“, jíst do „celoplna“ a v tanci za přizvukování kapely UNIKOL se smýkat až do rána ( a také byl spokojen, že nic nebylo poškozeno, ukradeno či neuklizeno…).  Takže souhlasil s tím, že před svým návratem do Plzně na „zímu“ umožní hasičům uspořádat Posvícenskou zábavu pro změnu nahoře v hospodě, neboli tamtéž…

Co to bylo posvícení? Aby to pochopili širé masy čtoucí tento článek, nabízím různé výklady…  Nejprve pro dějepisce cituji z od patrně Ivany Caisové  vytištěného prospektu: „ Posvícení se slavilo na počest vysvěcení chrámu krále Šalamouna. A to zejména k podzimku, kdy poddaní skliditi pole veškerá náležící jejich vrchnosti ráčili… Poté jeho milost jejich Vrchnost hodovati poručila. František Josef II. tento svátek poručil slaviti první neděli po sv. Havlu (16.10.),což poddaní rádi kvitovali a žaludky a játra svá hojně plnili…“

Nyní pro mladé: „Posvícení, vole, se slavilo z důvodu, že postavili něákej chrám… Větčinou v oktobru, kdy, vole, obilí posíkli, husy šiškama vycpali a jináč se urodilo…“Starej procházka“ zavelel a ty rolníci rychle sklidili a pak šli pařit…“

A naposled pro „ajťáky“: „ SHIFT -P – o- s-v-í-c-e-n-í mezerník s-e mezerník CTRL+C, CTRL + V = slavilo… podle nějakého SPRÁVCE SERVERU, který si nechal pod svým NICKEM NAINSTALOVAT TROJSKÉHO KONĚ neboli chrám… Ti pod klávesou DELE(J)TE makali jak ANTIVIR a nemohli HOME, natož ESCAPE. Až ti, co drželi ENTER, povolili, nastal END a  DELE(J)ŤÁCI mohli RESTARTOVAT PROGRAM a pořádně se zpili při otevřených WINDOWS…“BILL GATES“ posléze vydal novou UPGRADE pro každý podzim kolem 16. října. Na což přítomní DELE(J)ŤÁCI reagovali, tak, že mocně STAHOVALI…“ J

Jak to celé začalo, probíhalo a končilo? Dle známého zdíkoveckého scénáře..:

Pivo – Dudáček, toť lahodný mok. Zejména 13 Klostermann doplněný slabší „sestřičkou“ jedenáctkou. U piva naspané služby. Akorát mě zarazil fakt, a to ten, že navzdory mému přesvědčení o nedodržování hodin, se kupodivu služby víceméně plnily v předepsaném obsazení… Akorát platí zákon schválnosti, že člověk musí na službu zrovna tehdy, když je v „kole“, načež se davem procpe Pejša, klepající na rameno, s hláškou: „Maku, ty vole, pípa čeká…“ což znamená hodinové lítání za barem…

Blutwurz -  tradiční to bylinný doplněk pro mazání našich zpola měkkých jater. Tolikrát proklínaný a ještě více milovaný „echter deutscher Getränk“. Kolik pánviček už námi proteklo a kolik hektolitrů ještě proteče…?

Osazenstvo – hodně přes sto. Jak místní „indiáni“, taktéž příslušníci jiných „kmenů“ či „bledé tváře“ pijící „ohnivou vodu“. Dle parafráze na písničku od ELÁNU „od Tater k Dunaju“ se dá zpívat „od Čestic k Novému Dvoru“. (Dokonce jsme zde měli velkou premiéru – Radka konečně vytáhla Vlastíka mezi lidi.. Ráďo, děkujem…J )

UNIKOL – stálá hvězda na hudebním nebi, schopná zahrát cokoliv od kohokoliv a kdekoliv. Návrat zpívající novopečené „maminky“ Helčy v plné formě, že předčí i „Suprstár“.

Doba trvání – dokud teče pivo, dokud hraje UNIKOL, dokud má pivo kdo točit, dokud se zpívá tj. do rána, kdy tělo znaveno tancem a vším mezi tím do peřin spočine…

Takže to proběhlo víceméně klasicky dle těchto not.. Jediná divná věc na celým večeru byla ta, že Jarda Rouče, neboli „Frolín“ odcházel střízliv, a to je opravdu  nezvyklý a divný pohled…J Holt každý den není posvícení… J

 

 

zpět