Na Plzeň na „plzeň“

Po vyhrané okrskové soutěži jsme bohužel nejeli na okres do nedalekého Zdíkova. My jsme postoupili přímo do Plzně.. J Na tento termín 22. květen roku 2010 po Kristu připadl totiž náš výlet do Plzně a okolí. To pokladnička Ivanka trošku vysypala kasičku na hromadné vstupy apod.   Nakonec byl zájem veliký a k tomu se holt musela přizpůsobit i velikost autobusového korábu, teď už určeného pro 56 lidí, řízeného obětavým Jirkou Roučkou a s plnou ledničkou plechovek „Gambáče“, které taky sem tam přišly vhod… A aby se poznalo, že je to náš autobus, byl tento promtně ozdoben naší vlajkou, umístěnou na zadním skle..

Náš „kulturně-opilecký“ zájezd, jak pravil p. Hladík, počal naším nástupem do autobusu kolem sedmé hodiny ranní. Na sedadla se posadila široká sorta členů i přátel SDH Zdíkovec ve věkové struktuře od 17 - 80 let. Abychom se řádně poznali, fasovali jsme den před tím krásná oranžová trička, samozřejmě s naším dráčkem „Šárkáníkem“, umístěného na levé straně nahoře, darovaná p. Hýskem z Prahy. Některé přítomné dámy nafasovali dokonce oranžové podprsenky, samozřejmě se „Šarkáníkem“ na levém košíčku,což náš velitel Frantík briskně zkontroloval, řka: „kdo není oranžový, ať vystoupí..“.. JJ Sice nás leckde považovali za levicové přívržence a ptali se, kde máme toho pána s bradavicí, leckdy za cestáře, ale byla to opravdu viditelná a nádherná trička.

Potom Fanda zavelel: „Na Plzeň, Jirko, na Plzeň!!!! A vás prosím, účastníci zájezdu,  vracejte ty podšálky…!!!!“  Po zastávkách na Staších a doplnění v Česticích nás Jirka po hodině a půl vyklopil u zámku Kozel. Pěkné místo jsme si v klidu prohlédli, pozorně výklad vyslechli. Bohužel úroveň obsluhy v občerstvení pod zámkem nás mnohé hodně zklamala. Proto po návratu zpět začalo drancování Jirkovo ledničky a „plechovčičky“ začaly povážlivě ubývat. Po třetí plechovce jsem se dozvěděl, že se to musí Jirkovi zaplatit... J

Následovala zastávka na okraji Plzně v krásné meditační zahradě, postavené p. plk. Hruškou, politickým vězněm z 50. a 60. let. Opravdu nádherné místo k přemýšlení, meditaci a zbavení se starostí a shonu života. Krásné květiny, stromy, rybníček, kaple a kamenné plastiky symbolizující Křížovou cestu a věnované všem obětem zla, kterého je schopen člověk proti člověku…

Na Americké třídě nás na dlouhou dobu Jirka vysadil s tím, že se chce v klidu koukat na hokej… J Takže dlouhý had „ oranges“ zaplavil centrum Plzně a náměstí Republiky. Místní příslušnice obou Policií nás podezíravě kontrolovaly, sebe se ptajíc, jestli je tahle demonstrace povolená, ale kde mají transparenty…? Po drobném občerstvení na náměstí a i po té, že někteří vyběhli v rámci diety schody na ochoz  největší kostelní věže v ČR tj. na „Bartoloměje“ (tudíž oranžová byla fakt všude), se náš had opět dal do pohybu a vyrazil přímým směrem „nach“ pivovar, neboť Plzeň bez „plzně“ není Plzeň.

Za bránou pivovaru, kde to vypadalo jak na Václaváku, se nás v nedalekém návštěvnickém centru ujala sympatická průvodkyně Bára a ochotně nás provedla provozem světoznámého pivovaru. Od stáčírny, kde s úžasem sledujeme pohyb x tisíc lahví na pásech od vymytí až po naplnění, po  přípravu sladu, starou i novou varnu, (v té nové je fakt hic.. J), až po labyrint starých sklepů, kde ke konci ochutnáme vynikající nefiltrované pivo. Takové fakt v obchodech není a nikdy nebude. To je fakt „strop“ vidět ručně vykopané sklepy, i když jenom zlomek..

Dále nám poví poutavý příběh o německém turistovi, který se při pokusu prolézt do sudu zaklínil, až ho místní bednáři museli prostě vyřezat. Pro tyto pokusy je v jedné části sklepa umístěno odříznuté víko sudu, tudíž „hecnutá“ starostová Doulina, jelikož je jako „lunt“,  bez problémů proleze. „Nabušený“ zasloužilý „požárník“ a zkušený znalec a prolézač děr Pepa „Benžo“ se taktéž nenechá zahanbit a i on proleze víkem a dočká se tak potlesku. Tady naše prohlídka končí a po „vyfárání“ na povrch se s námi Bára loučí a přeje nám Na Spilce dobré pochuti…

Zde nás přivítá řev tuzemských hostů, neboť světe div se, zase jsme jednou za pět let ve finále v hokeji. Nás čekají stoly s cedulkou reservé pí. Ciasová, což trošku zkomolili, ale budiž, Ivana tam „škandál“ neudělala. Takže si poroučíme pivo, leckdy dvě, pivovarský gulášek či svíčkovou, kafíčko a tak.. Takže se mnozí „medí“, tudíž je jim „medno“, někteří si „hoví“,tudíž je jim… J

Nakonec se vypotácíme po sedmé hodině, neboť Jirka musí do deseti odevzdat bus a po společném fotu před bránou začíná veselá cesta domů, doplněná hraním Martina na „fňuknu“, Jirku na trubku a doprovázená libým řevem známých lidových písní… Načeš vzniká skvělé video o tom, jak dva nejmenovaní studenti se strojním učilištěm, toho času na vysoké škole,  za vydatné pomoci dalších kumpánů se snaží odevřít 5 litrovou plechovku Gambrinusu, která byla koupena jako suvenýr… Myslím, že otvírák na konzervy by taky splnil svůj účel…

Pokračuje to oranžovou vlnou na pumpě, kde bagety zmizely, jako když se po nich zapráší. Blíže domovu se mikrofonu ujímá František a pln piva a dojetí všem děkuje za super akci a pěkně strávený den s tím, že někteří mohou pokračovat na Jaroškov a oslavy 75. let místního sboru SDH. Také oceňuje starší členy sboru, kteří navzdory věku a bolavým nohám všechno zvládli s námi projít, a to i o hůlce. 

Na tom, že to bylo super, nepochybujeme. Děkujeme obětavému řidiči Jirkovi za přívoz a odvoz.  V zadní části busu už padaly návrhy, kam příště. Tak, Jirko, (což třeba…) na Humpolec, na Třeboň..!!!

                                                                                                                                       MaK

zpět