Letem světem o zdíkoveckých slavnostech

….vyrazili jsme domů roztopit gril. Teda převážně náš odborník na maso, klobásy a jiné grilované poživatiny Mates tak učinil a rozdal též nesmlouvavé pokyny Pejšovi s Honákem k řádnému pečení, přikládání, otáčení a následnému návštěvníkovu snězení oněch letních dobrot.

Ještě před tím, než jsme stočili hadice a vyrazili pro patnácté místo do Žernovic, jsme v osm hodin ráno postavili stany, zabezpečili „pódium“ – za půjčení návěsu děkujeme p. Švarcovi – a dotáhli nejdůležitější součást našich oslav, tj. výčepní automobil s plnými soudky Klostermanna 13 polotmavé, Kofoly a pro méně žíznivé 11 a 12 Dudák. Samozřejmě nechybělo něco málo z výběru tvrdšího alkoholu od becherovky po zelenou, ale to, co se v době oslav nejvíce pije v místě od „Popelné k Brabčáku“, je tradiční bylinné „liguéré“, neboli pravý, německy „echter“ Blutwurz. To v poledne přijela cisterna s 12 000 litry Blutwurzu a stočila jej do připravených lahví… J Kdo neochutnal, jeho blbost. Kdo ochutnal, nepije nic jiného.….Vedle se činil se stavbou stanu Ludva a doma paní Vondrková pilně zadělávala na budoucí placky „Ministerstva Vnitra“..

Po druhé hodině se začaly pomalu trousit první návštěvníci. Nakonec z toho byla pěkná návštěva kolem 350 lidí. Sice jich bylo asi méně než loni, ale o to déle si vychutnávali Blutwurz… Mohlo za to proměnlivé počasí a docela podstatné ochlazení. Jinak místní a přespolní návštěvníky  čekal kulturně – sportovní program. O kulturu a vlastně i o trochu o sport se starala stálice na hudebním nebi skupina UNIKOL s novou zpěvačkou Janou Hanzalů, která před světovým turné této kapely měla ostrou premiéru před domácím publikem. Původní zpěvačky Helča s Markétou jsou v „očekávání“ a za to, že se rozšíří „rodina“ fanoušků UNIKOLU, děkujeme Mírovi a Honzovi…

Mezi hraním kapely a pojídáním „langošů“ a masa při usrkávání Klostermanna proběhly různé soutěže a hry. Nejdříve pro naše nejmenší. Ti přenášeli Kindervajíčko na lžíci, prolézaly tunelem a házeli míček do kyblíku. Pak nastoupili starší a ti chodili po chůdách na čas, točili se kolem dokola a poté pili pivo brčkem, drželi tuplák na čas, největším držákem byla Eliška… (kurňa, ještě teď mě bolí ruka, těch 3 a půl minuty to fakt bolelo…). Vrcholem bylo tradiční soutěž v přetahování.

Další kulturní část obstaraly nejdříve tanečnice ze Zdíkova, které předvedly irské tance. Po nich následoval kulturní zážitek v podobě dívčího souboru Podlešák z Čestic, kde děvčata opět předvedla něco z lidových tanců a ukázala „kumšt“ a fortel při tanci s hráběmi…  Po nich následovali pro změnu písně irské od kapely ze Strakonic.

Jinak to většinou kromě drobné hodinové pauzy po půlnoci měl v rukách, nohách a plicích UNIKOL. A ten jel až do rána, kdy se uklidila louka od nedopalků, vypitých lahví, tácků od klobás a opilců…

Těšíme se na příští rok a věříme, že to zas bude lepší. Holky z Čestic určitě přijedou a já zkusím držet 4 minuty ten tuplák… J. Při pohledu z okna na průtrž mračen se mně vybaví výrok mé babičky před obědem: „ Pán Bůh nás, hasiče ze Zdíkovce, má rád.. Dneska už je to jedno, ať klidně leje“. Taky pravda, doufám, že nás bude mít Bůh rád i příští rok, kdy se sklidí seno a přijede cisterna s Blutwurzem..

                                                                                    zpět                            MaK