Okrsková soutěž v Račově

Tak máme pátý den pátého měsíce dvanáctého roku po 2000. A na tento sluncem, deštěm a bouřkami zalitým dnem uspořádala šikovná parta z Račova ku svému výročí okrskovou soutěž okrsku Zdíkov. Tudíž i my jsme museli vycídit pohár za nejrychlejší útok a vrátit ho pořadatelům tajně doufajíc, že si ho povezeme zpátky.

Po různých peripetiích do Račova dorazili tito zdíkovečtí bojovníci. Bohužel chyběly tradiční dámské opory pod jednotným názvem dle starostové „běhny“. Nějak se to nedalo dohromady pro zdravotní důvody, rodinné důvody a některé stabilní členky provádí dost složitý úkol a to ten, že „zalidňují“ Zdíkovec  „budoucností našeho sboru“. Nicméně není všem dnům konec a příště to všem ukážou, jak umí nalejvat…

Mužské osazenstvo bylo obsazeno do kategorie jedna a dvě. V té druhé nastoupili po roce opět starší a zkušení Šarkáni, bohužel bez našeho velitele Fandy, jenž musel kamsi na Slovensko. Ale v pozměněném složení svůj klasický útok toto „sací komando“ zvládlo za pár setin nad 50 vteřin a nabité konkurenci pěti ostatních týmů obsadili konečnou bronzovou pozici.

V mladší kategorii kromě zkušených šumavských ligistů a horkých favoritů na konečné okrskové vítězství nastoupil nejvážnější soupeř pro útok – tým B. Ten na těžkém terénu zvládl ve slušném čase štafetu za 95 vteřin. Bohužel útok jako mnoho jiných skončil N. Vypadalo to opravdu N-adějně… Akorát Benník stříkal z boku na naše terče, které měli premiéru na okrsku. No a po 100 vteřinách už kluci u kádě usoudili, že už to stačilo a ukončilo tento pokus. Nebyli sami, kdo pohořel a nesrazil… a vášně díky tomu hořely.

Tak to bylo na zkušeném týmu A, tradičních ligistů, aby s těmi vteřinkami něco udělali. No nakonec se jim to povedlo, na těžké trati zmáčené vodou z mašin a savic šli na jistotu, a nakonec to na trati klaplo lehce nad 30 vteřin, přesně 30,8 vteřiny. Vzhledem ke 40 vteřinovým útokům soupeřů o návratu pohárku za nejrychlejší útok do naší hospody nebylo pochyb.

A nezůstalo u jediného. Světe div se, nemožné se stalo. Čtyřčlenný výběr běžců překonal okno, bariéru, kladinu a hasičák v čase 83,7 vteřiny a odsunul tak na další místa zkušené štafetáře hlavně z Borové Lady, Nového Dvora. A putovní pohárek za nejlepší štafetu putoval také za svým plechovým bratříčkem na stolík do rohu Vondrků hospůdky.

Než k tomu tak došlo, oba byly určitě pořádně vypláchnuty různým alkoholem. Přeci jenom by byla škoda, aby  nezrezly… U toho jsem však nebyl, neboť před našimi stovkami jsem opustil bojiště.  Musel jsem do Jaroškova pro své přibližovadlo, jenž světe, div se, díky panu Machovi dostalo tu novou technickou. Nicméně to určitě zvládli ostatní nalít lihovinou tyto nádoby k tomu určené.

Tak ani nevím, kdo postoupil na Okres. Že by parta z Nového Dvora, nebo račovská pořadatelská grupa. My asi ne, i když budu se opakovat, někdy bych se tam kouknul, ale asi budu muset počkat na veterány a Okres v Budilově…

Teď už se jen nachystat na ligu, a neudělat tam ostudu.. Máme jistě co napravovat..

                                                                                                                                      MaK

 

zpět