7. soutěžní zastavení - Nišovice

(aneb jak být na sebe naštvaný..)

 

Léto se přehouplo do srpna, tedy do druhé poloviny  a s tím i soutěže v rámci ŠHL. Ta další se konala v Nišovicích na rychlé trati a na sklopné terče. To, že se sejde na 25 týmů mužů a kolem deseti týmů žen, už nemá cenu ani psát.

Na řadu díky brzkému přihlášení jsme šli jako osmí. A kdyby osmička u nás byla i na konci, tak bychom se určitě nezlobili. Jenže nebyla. Kvůli tomu, že „kamzíci„ Mates a Vojta spolu s Péťou a Píďou vyjeli objevovat Vysoké Tatry se vším, co k nim patří (medvědi, kamzíci, lišejníky, skály, šutry, plesa, tatranské bouřky, zubačka na Štrbské pleso, výstup na Rysy, či Solisko, bolavé nohy po túrách, ceny s vysokohorskou přirážkou a pivo Tatran, Šariš či Smädný mních  apod..), jsme byli trošku oslabeni. Zároveň Buky vyrazil někam pod širák, resp. pod stan (doufám, že dle známé písničky: „neměl malý stan  a že mu na nohy netáhlo….).

Za všechny chybějící byla sehnána adekvátní náhrada. Pejša na proudu, Šit na rozdělovači a premiéru jak hrom zažil strojník Martin Jerling. Nalití savic obstarala posila z Nišovic Vojta, jinak též Matesovo kolega z práce.

Po rozběhnutí útok probíhal docela dobře. Až do té chvíle, než jsem ucítil cuknutí a pustil první „béčko“ na zem. Po ohlédnutí zpět jsem ale zjistil, že za mnou jsou minimálně dvě kola neroztočené hadice. Tlak vody poté vytrhl Šitovi rozdělovač z ruky, Pejša pak stříkal asi pět metrů před čárou na terč a výsledný čas se tedy zastavil na 24,79, což v tom momentu znamenalo předposlední místo..

Samozřejmě, že po uklizení hadic a nářadí jsem se na sebe řádně naštval a nebyla se mnou řeč. Hlavou se mi honily myšlenky typu: super, 24,79 a my budeme předposlední…Má to cenu běhat, stejně to neutáhnu apod… Naštěstí nahoře nás má někdo rád, a tak po sérii neplatných pokusů a časů za naším jsme tedy obsadili konečné 12. místo.

Takže na celé soutěži nakonec zůstalo několik pozitivních věcí: První je, že se náhradníci osvědčili, takže s nimi počítáme dál. Druhá je, i kdyby to klaplo, tak lepší jak desátý bychom stejně nebyli.Třetí věc je to, že až nám to klapne, tak určitě padne těch 22 sekund. A čtvrtou věcí jsou výborné ostružiny, které rostly a zrály kousek od hřiště, na kterých jsme se docela napásli…

Takže věřím, že to příště roztáhnu, že se povede nalít, že to prostě klapne. Třeba už v sobotu v Česticích.                                                                                                         

MaK

zpět