Masky vpřed aneb „masovypusť“ 2012

Tak už se nám letošek opět překlopil k jaru. První „vlašťovka“ přilétla na 18. den měsíce února 2012. To mnozí „zvotvýrali“ své jarmary a peřiňáky, aby vhodné masky na sobotu masopustní vynašli a průvodu se takto zúčastnili.

Začátek je takřka tradiční, ba přímo legendární. Začíná se u čerstvého startovního pivíska a becherovčičky spolu s pojídáním chutné a hutné polívky paní Vondrkové na „základně“, jejíž jméno tak hrdě nosí. A opravdu je na leccos se dívat a těšit.

Dorazil hajný, hbitý palič ostrými. Dále je tu mnich, který (se) nemusí celi-bát. Tradiční zvířectvo je opičák Richard a méďa Brumla. „Na-stě-nku chci za ženu, hehhee“,  tímto popěvkem lákali Nastěnku na své lože mnozí svobodní občané Zdíkovce a i Hodonína. Bohužel, nikdo ji neviděl tak umně louskat ořechy. Opět mezi nás dorazil kominík se svou již trochu ojetou štětkou… Opět vyrostla k jaru mírně jedovatá houbička pilně rozlévající jed z Božkova… Stálicí je též šašek s píšťalkami, dráb s bubnem a švihák lázeňský… „Pozdrav Pán Bůh, hospodáři“. Tohle a bílý prášek se vznesl od mlynáře, potažmo z jeho čepice.

Nechybí tradiční baba, mladá asi 500-letá čarodějnice, jeden malý čmeláček. A filuta židovský je tu taky, hele. K polívce též přisedá maska, kterou nevím, kam zařadit, připadá mi jako Otík ze známého filmu. Novou maskou je tu kat s mečem a pidišpalkem, (ona je krize..), který hledá pacholky a doroty katu propadlé. Ty, když najde, následuje tzv. katův šleh. Bohužel meč už z ostrých není, tudíž kat zkouší i druhou stranu nástroje, ale málokdy se stane, že něco přeřízne. Takže nakonec se spokojí se stínáním hlaviček či jiné nepotřebné „oudy“ zkracuje na požadovaný rozměr, délku a průměr.

No a pak Zdíkovcem prochází šelma sedlák, který unikl ze spárů JZD a veteriny. Zapojil nového hřebečka, trochu jankovatí, ale chutný oves dělá divy. Stará hajtra se pro zajímavost pohybuje někde mezi chovem a Velkou pardubickou, jen těsně o kopyto unikla Gothaji  s cibulí.

No a to nejdůležitější. Nesmlouvavý mužík v zelené uniformě s plácačkou tu taky pomáhá a chrání a vytrvale hrozí svým, no,… teď mi to vypadlo, no… Je to dlouhý, tvrdý a pružný… jo pendrekem.. A pak naše zdravotnické duo.  Feminizace zdravotnictví dosáhla už k nám na Šumavu. Máme tu novou paní doktorku Vendulku Pichlavou s tradiční pičkou, éé sestřičkou Pepičkou… V rámci plošné vakcinace mají za úkol vyzdravit obě vsi. Očkují proti slepičímu moru, slepičímu zanášení, prasečí chřipce, slintavce a hlavně se snaží vykurýrovat mladšího bratra jedné nemoci jménem „Tyfylís“… Tato vážná choroba napadá močové kameny a jakékoliv ochlupení, včetně nosního a srsti na „sedince“… Ovšem třikráte běda „pacošovi“, co se brání svému uzdravení. Naivně počne utíkat, načež je dohnán, chvatem podobnému Djiu-djitsu je zpacifikován a zalehnut doktorkou. Pročež Pepička může zavést do zlaté žíly kapavku… Teda, samozřejmě kapačku, že.

A k tomu všemu zpívá, hraje, fidlá a bouchá trio: Bubeník – pan Franta, měchy garmošky roztahuje náš „vasrman“ Vodička a do trupky fouká rodilý Mexičan, sombrero vmáčklé do čela: Julio Marqes Velasqes dos Santos Rodrigo de la Rejos Pijos moc Pivos a Fernetos Nepijos Teqilos, zkráceně Jula.

A tahleta grupa vyrazí od stavení ke stavení a všude se dočká laskavého přijetí. Nicméně je to tvrdý náročný den, a když se konečně dorazí zpátky na základnu, už pomalu zvoní klekání a Ludvovi začíná šichta u pípy. Takže jaro asi fakt za chvilku přijde… A my všichni masky se sejdeme až zase napřesrok.

                                                                                                                     

 

 

     Mak

zpět