Masopust 2011

Skoro tradiční zimní medvědí spánek místních hasičů trval bratru celé tři měsíce, od Mikuláše až do 5.3.2011. V tento, leckdy jarní den, se konal tradiční masopustní průvod obcí a přilehlými samotami za vůní kobližky a vepřového uzeného bůčku. Stejně dlouho trvala i má spisovatelská pauza, kalamář mi málem vyschnul, násadka se skoro zlomila, ale doufám i v tento rok, že jsem psát nezapomněl.

Tradičnímu masopustu nechyběla neméně tradiční příprava. Ta proběhla U Vondrků a trvala…. přepočteno na hodiny hodně dlouho.. Přepočteno na žejdlíky s pivískem z Protivína ještě déle. A k tomu na zákus langoše paní Vondrkové. A tak se také ujednalo, co, jak a kterak..

Co – Masopust, sraz v 8 hodin. Tradiční příchod většiny masek v devět, i když letní čas je až za měsíc. Ludva aspoň odděl  svou provozovnu do příjemné teploty. Jak- v maskách. V čele průvodu navzdory naším díkům, aby konečně vypadl, zůstal všemu navzdory náš „pohřebák“,éééé  teda pardon pan doktor Mirďa řečený Sam. Velký návrat po letech k jeho brašně a nástrojům – to byl příchod Pepičky, opět extrémně vyvinuté, nějak jí s věkem poporostl vršek a i králík pod sukní nabral letní srst…   

Jinak se dostavila tradiční klasika. Dostavil se též „Johnův muž“, dokonce tento orgán povýšil a jako hold za prokázané služby dokonce fasoval píšťalku a plácačku. Pak dorazil kominík bez potvrzení a a bez skrupulí nabízel svou štětku, dále „kulak“ sedlák s plnými kapsami družstevních zásob obilí a prosa, chudák kobyla, které opravdu chyběl kousíčíčíčíčíčíčíčíčíčíček do sekané. Veškeré opravy provedli a ruku k dílu přiložili zkušení řemeslníci Pat s Matem. Muchomůrka plná jedu se taky vylíhla z trávy. Svůj MiG neustále hledal pilot Kašpar. Dráb rovněž dorazil spolu s medvědem a opicí. I sám velký fořt lesu jaroškovského z flintou dorazil a dohlížel  či řádně nutil do množení zajíčky, neboť je březen a „březňáčci“ jsou nejlepší. Dorazilo též miminko s plnou plýnou, které dovedla malá Lenička Kadleců. Na otázku, co to vede za miminko, odpověděla: „tátááá“…Nu a samozřejmě bez šašků, víl, motýlků, zajíčků to si nikdo nedokázal představit náš průvod. A k tomu všemu umě hrála a známé lidovky do éteru vypouštěla sestava: buben – P. Franta, knoflíky a klávesy od harmoniky mačkal a jeden vodník Martin Korlus, saxík- Tonda jakožto druhý „glo- glo- glo untrwasrmann“. Až z daleké Gálie dorazil náš trubač, samotný Obelix,  jemuž se kobyla snažila vyhnout, neboť Galové jsou známí gurmáni a z koniny dokáží opravdu udělat i třeba puding či pyré… Nu a vrávoravý krok a vyprazdňování močového měchýře a leckteré jiné události v průvodu dokumentovala vodnice Amála, která od mlynáře Vendelína z místní hrané pohádky zdrhla přeci jenom za lepším do náhonu… Otázka na snadě: co kruci má vodník větší než mlynář???..

Kterak – po svých obejít stavení zdíkovecká a hodonická, tu něco pojíst i tu něco popít.. Ale dlužno říci, že to letos bylo nějaké střízlivé.. Vodník Martin ani nepředvedl své vrcholné číslo v podobě „salta mortale“ do potoka u Nikodemů. Ale končilo se stejně u Vondrků dlouho, za svitu měsíce v novu., Velkého vozu na obloze a ranní rosy. To poslední potácející se postavičky do duchen vyrazili.

Ale počasí vyšlo, azúro bezmračné a příjemné teploty. Aspoň nám to připomnělo jednu věc, že ještě kousek a bude tu jaro a s ním další rok v podání hasičů zdíkoveckých a jejich aktivit. Tak jaro přijď..

                                                                                                                           MaK

 

 

zpět