Stavění máje ve „Ždíkovci“

Po malé spisovatelské pauze (zůstaly písemně neobsáhnuty letošní Velikonoce, námětové cvičení a další nevelké aktivity malého sboru ze Zdíkovce) je zde další dílko týkající se pro změnu májky a všeho s ní spojeném.

Pro nás začala příprava na májku dokonce několik dní před tím... Péťa Albrecht (nad lopatou se nudícím a neustále zívajícím Honákem…J) vykopal jámu vypadající jako sklad jaderného paliva. Do ní vložili vyříznutou část potrubí pocházející z ropovodu Družba a posléze dále poručili dílo dokončiti.  To pak  mistr zednický Vojta „mušel“ na místo dorazit, okem zkušeným „forichtung vočíhnout“ a mé maličkosti  poručil přemenit něco málo „cimentu“ s pískem  a vody v kvalitní beton . Než pan šéf dorazil, posbírali jsme s Pejšou kvalitní kamejčky.  Nakonec vzniklo dílo hodné mistra, které vydrží na věky, prostě strop…

Následovala druhá etapa přípravy májky. To  Pejša podepsal vlastní krví glejt o odběru jednoho stromu ze zdíkovského polesí U „Andrýskojc“ pro potřeby stavby máje. To víte, na takovéhle ptáčky jako je Pejša mají na obci háčky….  Jakožto bývalý dřevorubec zajisté nezklamal. Zkušeným okem strom vybral, umně ho porazil a následně zjistil, že je uprostřed shnilý.. Nu nic, tímto se omlouváme obci zdíkovské, že jsme holt museli porazit stromek č. 2. Ale byl to fakt těžký výběr. Pejša vyjádřil doměnku, že snad neporazil strom v části lesa zvané „Tady je Krakonošovo“… Naštěstí sojku práskačku jsme nikde nezahlédli a Anče, Kuba a hajnej už dávno vzali draka. Nicméně opravdu to byl obecní les..

Pokračovala třetí etapa výstavby máje. To Wenda dorazil s traktorem, prozíravě mě nechal napustit válec látkou zvanou H2O (tj. byl jsem mokrý od hlavy k patě…) zválcoval naši tréninkovou plochu, nás poslal do lesa  a po třech hodinách nás opět ve zdraví v lese potkal. Načež po drobné koloně blokující všechny pruhy, tj. dva na 120. kilometru silnice 145/II a třiceti metrech mezistátní silnice č. 170/II se oloupaná májka dostala na místo určení před naši „picí“ základnu, prozíravě paní Vondrkovou doobjednanou a zavezenou zásobou pěnivého moku z Protivína. Takže už chyběly jenom maličkosti – udělat věnec, nasadit špic a celé to „ hovado těžké“ za pomoci traktoru postavit. Což se ještě za světla dokonce podařilo a náš „klacek“ do díry pěkně zaplul… JJ

A teď už to bylo na hlídačích. Oheň hořel jasným plamenem, buřty voněly, lilo jako z konve a pivo leckomu chutnalo. Když jsem u těch buřtů, pekly se na předem připravených vidlích po 5 na každém špicu.  Některým lidem, (viz. Píďa :D )  přes neustálou chuť na panáka nesloužily nohy, tudíž byli ke zdroji řádně přineseni a po požití stejným způsobem pro pořádek řádně odneseni. Bohužel časem se stávalo to, že  častokráte hlídači nevydrželi a postupně odpadali, bohužel i já mezi skoro prvními…

Ráno promnuv rozespalá oka jsem došel  k oknu.  V pořádku, májka stojí dosud, hlavní dva hlídači Pepa Benžo a Pejša opět vydrželi a májku před vetřelci uhlídali. Za což dostali od paní Vondrkové ráno za odměnu buchtu, „pišingr“ a silnou Jihlavanku na probuzení.

Nu, snad jsme to všichni ve zdraví přežili…

                                                                                                                           MaK

zpět