Zmoklé Kalenice – pohroma favoritů po 2.(6 je krásné číslo, ale jsou i hezčí…)


Jak se již stalo tradicí, den soutěže ŠHL musí zákonitě propršet, načež se z kvalitní louky se stane zápasiště v bahenním sportu. Nejinak tomu bylo také v Kalenicích, kam jsme se skrze komíhání stěračů za oknem Avie podívali. Rozmary počasí šly až tak daleko, že v pátek byl hic jak v peci a v sobotu pršelo jak z konve a stupeň Celsiův ukázal o deset stupňů míň.
Původně jsem měli jít na řadu desátí, ale pak jsme to vyměnili za stachovské páté místo. Jelikož jsem dosloužil, utřel stoly, vyhodil opilce a předal hospodu majiteli, mohla se po dlouhé době zúčastnit s potěšením moje maličkost. Chyběl náruživý motorista Wenna, který vařil a jinak opečovával své vozítko. Jeho nahradila pohotová košíková výpomoc z Nišovic.
Do Kalenic jsme přijeli pro změnu se změněnou základnou a touhou zopakovat aspoň 9. místo z Budilova. Vzhledem k přibývajícímu marastu a bahenní koupeli se nám povedlo kvalitně odstartovat a hadice roztáhnout, a to vše pod bedlivým dohledem našeho velitele Fandy „Šarkána“ a našeho trenéra Káji Tomáška. Abych přidal kulturní vložku pro diváctvo, pohotově jsem se proletěl s béčkem v ruce a následně ho zalehl. Víťa se na rozdělovači patrně leknul rychlého útoku a nechal si odejít rozdělovač „ do věčných lovišť…“ Nakonec ho zavřel a kluci na proudech trefili díru v terči v čase 23,02 sekund, což v té chvíli bylo třetí místo.
Nikdo z nás netušil, že se tam ohřejeme docela dlouho a že z něj nás dostanou až „Lamy“ z Drachkova. Nakonec nás předběhla ještě Sudoměř B, za což jsem „Koblížkovi“ v žertu vynadal a tak na nás zbylo konečné šesté místo + deset bodů do bodování ŠHL. Bohužel nastala další pohroma favoritů, kteří se nesrovnali s terénem, resp. udělali větší kraviny, než my… A to ještě škoda, že kvůli počasí nebylo finále pro nejlepších šest. Na to jsem se docela těšil. Nicméně doufám, že si ho někdy ještě zaběhnu a ve skutečnost nevstoupí slova kluků ze Stach (18. místo…), že toto pořadí si máme vyfotit, neboť je to prý naposled….
Jinak jsme dostali 7 reklamních triček firmy HASIT a poukázky na odběr piva, která byla vzápětí uplatněna v nedaleko stojícím kamionu strakonického piva. Mezitím se prokázala hasičská soudržnost, kdy si hasiči z různých sborů vzájemně vytlačovali z bahna a bažin svá auta, Avie,další povozy a jiné alegorické vozy… A zrovna, když se člověk tak nějak příjemně „rozpíje“, tak „muší“ nastoupit do Avie směr domů. Člověk je však tolerantní a uzná fakt, že „stříkající na terč“ a kilometry najíždějící Pejša má taky docela velkou „žížeň“ a za „pár“ minut otvírá Ludva.
Dá se říci, že čas nic moc, ale okolnosti nám nebyly přívětivé. Těším se na to, až nám fakt se sejde všechno… Zatím musíme jít v tréninku po postupných krůčcích a ono to přijde. Prvotní úkol je zlomit těch zatracených 22 sekund. Příští týden jsou nástřiky v Přechovicích a tam se kluci pokusí odlomit další setinky z našeho rekordu na tyto terče… U mě to vypadá všelijak, ale patrně budu muset do „Grand restaurantu pana Septima“ zase obléci zástěru a připisovat čárky za vypitá piva…Jo, tam žije Jack…
 

 MaK


zpět