Kalenice aneb ono to půjde…

Tak jsme se letos „protrápili“ až k desátému kolu ŠHL. Tentokráte nás do nového prostředí pozvaly Kalenice v okresu Strakonice.

Po čase jsme nebyli kompletní, bo Fífa odjel na sraz minicooperů se svým, v pravdě pekelným strojem, jinak zvaným Modrý pták. Jeho uvolněné místo u pák rozdělovače pak obsadila kvalitní a rychlá trojáková posila z týmu Doubravice, které tímto velmi děkujeme za předvedený výkon.

Takový útok jsme ještě letos nedali, vlastně my ho nedali ještě nikdy… Všechno v pohodě, cvak, cvak, košík v pěti vteřinách se koupal v kádi, Pejša s Honákem upalovali, co jim hřeby na tretrách umožňovaly. Voda jim šla „za patama“ a tu najednou nastal oný klíčový okamžik… A ejhle, oba se trefili, Honák v 19,20 a Pejša – světe div se – pár setin za ním,      v  19,47!!!! Což je náš nynější rekord a nová meta k překonání. A protože se Pejša dostavil k Avii rozzářenej jak letní sluníčko, tak jsme pochopili, že se nám to asi povedlo.

A již při motání hadic Wennu napadla jistá myšlenka. „Kde je, kde je,“ hledajíc Alču: „Maku, už by mohla začít shánět máslo“. Takže narážel na před létem vypsanou dortovou prémii za překonání 20 vteřin, která už málem v sezóně upadla v zapomnění. Takže se těšte, něco s máslem a marcipánem určitě bude. 

Nicméně jedna vlaštovka sezónu nedělá, tak věřím, že zůstanem při zemi. Ještě můžeme ligu dokončit se ctí a věřím, že v dobrých časech. Každopádně doufám, že to z nás spadlo. A třeba se povedou i nástřiky v Bohumilicích? Ono to půjde, a ne že né…

                                                                                                                          MaK

 

 

zpět