V Kalenicích to bylo kalné

Po týdnu veder a po prolomení dvacetisekundové hranice na budilovské soutěži jsme se opět v plné síle sešli před naší hasičárnou. Veškeré propriety bylo naloženy včetně dudáckého slunečníku, kamenů na zatížení, židlí a důležité součásti – nosiče piva. Pejša skočil hbitě za volant, zařadil první rychlostní stupeň, spočítal zuby v převodovce, zablikal doprava, málem přejel sousedům kočku, i s koťaty a se zástupem potencionálních kočičích nápadníků, a tak počala naše strastiplná cesta do Kalenic.

Pejša se s tím opravdu nemazlil a naše mírně ojeté vozidlo dostalo záhul. Kváskovický kopec dal na jedničku, nedbaje modrého kouře, vycházejícího z výfuku. Však ho Wenna, jemuž se patrně zvedal žaludek, protáčely panenky, neb též k jiné „oubytě“ přicházel, jej několikrát řádně ze zadní kabiny vyplísnil a do páteho kolena chutí na pivo a žízní řádně proklel.  Nakonec přeci náš „Žděna“ trefil, pečlivě navigovaný „mitfárou“ Láďou Caisů, na louku za vsí Kalenice.

Opět jsme museli brzičko na základnu a po neplatném pokusu místních domorodců jsme holt museli opět stanovovat laťku našim soupeřům. Přísný, ale dost spravedlivý startér nás teda do soutěže svou „winchestrovkou“ opakovačkou vyslal. Načež Wenna uklouzl, zaklonil se, savice se mu svezla mírně k zemi. Než teda rozhozeni s Matesem nalili, bylo dávno roztaženo a já řval „voda“ v době, když už Pejša odhazoval své klubíčko Céčka. Nu a laťka byla stanovena v čase 21,43 vteřiny. Tudíž zase klasika – opět naštvaní.

Ale že nebude tak zle, se ukázala u dalších týmů. Spousta neplatných pokusů, spousta prostřiků, časy pomalé. Tudíž jsme dlouho byli na 6. místě, pak chvilku sedmí a nakonec devátí. Vzhledem k tomu, co se stalo, to je OK.

Pak se v Kalenicích zakalila obloha, blesk stíhal blesk a sedláci dorazili od Javorníka. Tudíž soutěž mužů jakž takž skončila a soutěž holek se již posunula o pár desítek minut (finále mužů nakonec zrušeno zcela). Nakonec se ze souboje holek stala mírná součást soutěže o miss morká trička, ale holky se nedaly a bojovaly, co to šlo. I když tam pár uklouznutí bylo, ale snad bez zranění. Prozíravý Pejša ochotně zapůjčil své tretry zvané „stropy“ opět sousedícím holkám z Žihobec a poté již chystal naše přibližovadlo k odchodu.

Když došlo na odchod, opět se volantu a spojky nebál. Vzal to do pracek a dokonce do kopce předjížděl cyklisty a umně se vyhýbal chodcům. Ba i domácí zvěři v podobě slepic dával na přechodu ochotně přednost. A to podstatné: Vacovské sokolíky před sebe tvrdě nepustil, tyto dokonale otrávil, kteří pak k Drážovu odbočili a jinými cestami do Vacova dorazili.

 Když už zastavil před hasičárnou, Wenna s klepající čelistí, mořskou nemocí a začínajícím Parkinsonem pravil: „Pejša, co jsme ti dneska udělali?“  Dalším bodem sobotního podvečera byla naše účast na závodech traktorů v Michalově, kam nás Honák ve svém vozidle značky ŠKODA 120L hbitě dovezl. Bylo vidět, že se řádně poučil ze stylu Pejšovo jízdy, takže můj na večeři polknutý „gordon bleu“ se málem přišel zpátky podívat na svět, co je tam nového…J

Bohužel šumavské bouřky zamezili delšímu pobytu na potrakorové zábavě notně podporující UNIKOLEM, tudíž nás zase Honzík dovezl zpět domů. Takže tak skončil náš kalný den v Kalenicích a posléze v Michalově. A u „plechovek“ v Přechovicích půjdeme na naše oblíbené nástřiky.

                                                                                                                           MaK

zpět