Hokejbal aneb bolí mě celý člověk

Na sobotu 23. října 2010 jsme opět před ledovou sezónou vyndali z půdy hokejky a vyrazili na tradiční posezónní turnaj v hokejbale do Žernovic. Turnaj hostila notně od posledně upravená „Žernau-aréna“. Přibyla digitální časomíra, zastřešení střídaček a dokonce i trestná lavice.

Původně jsme k hokejkám měli přibalit i brusle, neboť byla v tento termín od čtvrt na pět objednána ledová aréna Vimperk, ale nedostatek času a chuti většiny oslovených a i preference lepších výkonů v Žernovcích jsme tento termín obětovali. Doufáme, že přes zimu tam nalezneme jiný volný termín na hokej a pozdější rozebírání zápasu u Ludvy při pojídání langošů.

Sestava jela oproti minule dost posílena. Do branky se postavil Jarda „Maršoun“ Mareš z Budilova, jinak zvaný neprůstřelná zeď. Obranu tvořil a nemožné hasil na poslední chvíli zkušený Fífa. Jinak to v premiéře trestných lavic byl právě on, kdo tam možná nezaviněně po sporném odpísknutí jednoho střetu zamířil vyzkoušet nové trestné lavice. Ani metr asfaltu  nedaroval soupeři Pejša. Wenna taky bojoval jako lev.

Staronovou posilou byl Koblížek ze Sudoměře, tradičně nezdolný bijec, nevzdávaje žádný míček a žádný souboj nebyl pro Koblížka ztracen.. Párkrát se snažil soupeře naremplovat do mantinelu, čímž podstatně zbrzdil akci soupeře.. I přes hecnutí od spoluhráčů v posledním zápase nezahodil rukavice , a tak neokusil ani pohodlí své kóje na trestné lavici.. Žernovický si s tím dali práci, aby měl Koblížek kde přebývat a on se na trestnou lavici ani nepodíval..:-)

Útok tvořil silné duo Honák a létající blesk Martin Caisů, t. č. další šikovná posila z Chalup. Dost ostrých střel, rychlost, ale bohužel netrefil se. I tak všem posilám strašně moc děkujeme a jsme jim zavázáni. Útok jsem podporoval já, po hříchu jediný střelec naší branky. Chyběl Mates a Kendy. A taky největší posila Pepa „Šárnejch“, mající hokejku v genech, nás nakonec neposílil, neboť dal přednost elektrikářům, v tento den tahající mu dráty po baráku.

V prvních dvou zápasech jsme se rvali o každý metr asfaltu a neznali jsme bratra. V obou dvou zápasech Maršoun udržel „shot out“. Vsadili jsme na poctivou obranu a kvalitní útok. Výškovice, posílené o dívčí část hasičů plus několik hokejistů nám tedy góla nedaly a mi jim taky ne.. Tudíž 0:0. Stejně tak dopadla bitva s „lamičkami“ z Drachkova, taky 0:0. V obou zápasech jsme měli několik slibných šancí, žel naše střelecké trápení tímto neskončilo.

V dalším zápase nás čekal protřelý tým z Přechovic. Dostali jsme tři naprosto totální haluze, dá se říci, že Přecháni třikrát vystřelili a třikrát se radovali. Pak jsme je tlačili fest, určitě jsme je uběhali a z našeho tlaku pramenil jen korigující gól z mé hole z pravého kruhu, takže 1:3.

No a protože Drachkov prohrál s Výškovicemi, tudíž jsme měli před posledním zápasem jistotu 4. místa. Ale neházeli jsme flintu do žita, ještě jsme to proti místním borcům chtěli zkusit, hlavně zpotit domácího gólmana, který se předchozí zápasy upřímně nudil.. Pár šancí nakonec bylo, ale Žernovice jsou zkušenější a 2 fíky putovaly za Maršounova záda, ergo 0:2. A konečné 4. místo, což je posun vpřed.

Akorát tenhle turnaj má jednu nevýhodu, a to tu, že mě bolí celý člověk. Od třísel po stehna po záda.. hmm, asi budu muset vyrazit do Poříčí na masážičku..:-) Ale nebyl bych proti, kdyby se na jaře hrálo zas..

                                                                                                                MaK

 

 

zpět