Náš povánoční miš-maš

Jelikož čert nikdy nespí a SDH Zdíkovec teprve ne, ani na první svátek Vánoční, tak jsme vyrazili podpořit naši dvorní kapelku UNIKOL na tradiční, takřka legendární  zábavu do Vánocemi postihnutého Štítkova. Opět u nás platilo pravidlo, že první otvíráme a poslední zavíráme hospodu. Na platnost tohoto pravidla rázně dohlédli oba bratři Doulové. Jinak se o zábavě nic moc napsat nedá, prostě klasická rocková pařba, kdy se zpívalo, tančilo, kymácelo do rytmu apod. a  kdy se nosilo pivo po šesti a dvanáct panáků stálo 180,- korun… UNIKOL opět nezklamal, takže zahrál na pejšův oblíbený termín -  „strop“…

 

Následoval už víceméně klasický konec roku v hasičárně. Nechybělo jídla, co je ho na světě, pivo, neboli lahvový „mišung“ všech možných chutí, víno, ženy, zpěv. Samozřejmě nechyběly římské svíce a jiné petardy Made in China. Nechybělo víno perlivé, místy teplé od kamen, které od pěti hodin jela na 100 procent jak vápenka. Nechyběl pomalu tradiční „pinčes“, kdy Pejša tvrdě útočil backhandem, já forhandem, ale párkrát stůl byl fakt krátký.. Jediná patálie byla, že chyběl tradiční „spíker“ Matýsek, který vždy dokáže zábavu řádně rozjet. Tak holt letos… J

 

To jsem takhle šel z vimperského veřejného bruslení, a tak nějak náhodou jsem projel volné termíny na tamějším ledě. Pamětliv toho, že Pejša při zkoušce ledu na rybníku dvakrát lehl na ten samý loket a jinak se též zkramařil, do zraku mi padla sobota 2. ledna 2009.  A hned padla jasná volba –od 18:00 hodin do 19:30 volný termín. Na to se nečeká a led byl objednán.

Není nic těžšího, než dělat hokejový skauting.. Mobil u ucha, smsky sviští vzduchem a maily též letí do éteru, samozřejmě není nad osobní setkání. Přednost měli samozřejmě chlapi, sdruženi pod hokejovým názvem HC Rybníkáři Zdíkovec... Čekal jsem, že po Vánocích, smažených kaprech, 38. druzích cukroví a dvou hodinách denně strávených U Vondrků nás bude dost, co budou chtít ztratit nějaké to kilíčko.. Ale realita byla jiná – ten nemůže, ten ještě střízliví po Silvestru, ten má svatbu, ten jede za tchýní, ten jede za milenkou apod. Zaplať Pánbůh, že se nás 22 hráčů do pole v šatně vimperské arény po lavicích sešlo. Nechyběli dva výteční gólmani – Víťa Chabibulin Šrůtek a Roman „Málek“ Šebánek, oba dva s průměrem pod 10 gólů na zápas.

O skóre ani moc nešlo, pravdou je, že Zdíkovec vyhrál nad Zdíkovcem 10:7. Nevím, jak to říci opravdu spisovně, ale „kur.a“ mě Vám tak bolí nohy. Pravdou je, že nás Chabibulin vychytal, častokráte měl reflex dřív, než přišla střela.

Pozápasové soustředění proběhlo u Makarova, jinak též u Ludvy u 140 Prácheňské Perly na stole a výtečných langošů paní Vondrkové. Nechyběla elektronická pastelka a tradiční rozebírání našich hokejových situací. Snad si nás trenér Růžička všiml. Mrzí akorát fakt, že někteří borci přeci jenom vyrazili za svou tchýní a nás nechali Zdíkovci napospas… J

Odveta bude na rybníku, ty langoše by mohli být též.. HC Rybník, to jsme My, to jsme My, to jsme My-y-y…

                                                                                                                           MaK

zpět