Dolany 2011 – sezóna (zlých) snů pokračuje

Co na to říct? Respektive co na to vlastně se dá napsat, když se to stále a stále opakuje. Je to těžký takhle to psát. Kdyby se dařilo, tak se píše líp. Žel se nedaří, ani po cca měsíci, co jsme si dali od soutěží pokoj a okupovali pláže známých Riviér, od sladké Francie, ohnivého Španělska, české „Kroácie“ či v mém případě Nové Pece, Lipno, tábor Jezero.

Natěšeni jsme se proto těšili do Dolan. Bohužel náš pravý proud  Pejša se letos opravdu s formou a proudařským štěstím nepotkává. V Dolanech mu nešťastně vypadla z kraje proudnice a přes standardní vodu v hadicích, už jak byl za rozdělovačem, jsem  tušil, že z tohohle opravdu moc bodů nebude. Sice stačil doběhnout, ale cvaknul proudnici za první zub, a než ji za pomoci Fífy nasadil, tak od Honákovo sestříknutí uběhlo dvacet vteřin a bylo po nadějích. A vlivem času nad 40 vteřin i po počítaných bodech.

A zrovna jsme měli tolik fanoušků včetně velitele a dalších. I početný zástup dětí z Poříčí, notně povzbuzujících, s hlasivkami, které byly slyšet,  a ze Stach, které obzvláště Pejšovi palce mačkaly. Škoda, jak by řekla Liduška z Poříčí, jsme "nešikové. Ale snad nám pofandí v Bohumilicích znovu.

Tímto děkujeme všem malým a velkým fanouškům, kteří musí trpět s námi a s našimi výkony. Asi by to chtělo, aby Ludva točil černý pivo. Takový to smuteční. Ale jo, ono se to jednou zlomí, Pejša nás mile překvapí. Nejde o život a do důchodu stejně nepůjdem.

 

 

zpět