Ježibáby z Babína

Po dvou letech byly konečně spraveny lavičky ve Vrchu na Rendlíku, bylo zameteno jehličí a nejen dychtivému dětskému publiku byla předvedena pohádka s názvem Ježibaby z Babína. Ansábl zůstal od minula skoro pohromadě, akurát přibyla významná posila do našich řad – nepřekonatelná Vendulka Kůsů.

Vše začalo v lednu, kdy „rejža“, dále asistentka režie, scenáristka, skriptka, střihačka, produkční, asistentka produkce, výprava, asistentka výpravy, architektka, kostymérka… (funkcí má jak japonská kalkulačka) a herečka Helča našla vhodnou látku k nastudování, sezvala svůj bývalý spolek do hospody k Vondrkům. No nešlo jí odolat, tak jsme na to a k tomu přistoupili. Sice zkoušky byly místy divoké, ono sehnat např. vodníka, to bylo taky „vo štěstí“ a chtělo to nerva, ale dobrá věc se podařila a 3. června nás čekala premiéra. No, měli jsme vrásky veliký, protože odpoledne se rozpršelo docela kvalitně. Ale nakonec tam nahoře nás někdo má rád, v půl třetí přestalo a začali se trousit lidi. A to už jsme prostě „mušeli“...

Nakonec tam byla tak stovka lidí, který viděli zajímavý, poutavý příběh. To mladej vandrovní, nějakej Martin, no, klasickej vesnickej balík, jak by někdo mohl říct, po světě kráčí a štěstí hledá. A po cestě přes Zdíkovecký Vrch, v pohádce zvaný Babín, mu cestu zkříží dvě čarodějnice. Tu mu nabulíkujou, že jsou zakletý princezny a že je Martin musí vysvobodit. A Martina, ňoumu, přesvědčí k tomu, že k vysvobození jim stačí uvařená polívka.

Takže to v kotlíku bublá, mrkev, brambůrky, špek. Ale chybí houby, a ty dvě, že pro nějaký skočí. Chudák Martin netuší, že přinesou do polívky začarovaný prašivky jménem Milováče a Laskavinky. A jestli to Martin koštne, tak se zamiluje do toho, koho uvidí. A ježibaby chtějí, aby Martin viděl jednu z nich, a pak jim bude do smrti smrťoucí sloužit. K tomu se tam přifaří jiná městská ježibaba Kordula z „Helfáče“, která v touze si zatancovat na ježibabým bále, shání kořán Mladinohu. Ona je teprve 300 let vdaná a muší plnit ty manželský povinnosti. A klouby a jiné „oudy“ jí už neslouží.

Naštěstí nepočítají s pomocí Martinovi od  Vodníka a hejkala, a hlavně mladého, vyvinutého děvčete Barunky, která svého Martina po světě hledá a v kdejakým mlýně se po něm vyptává. Toužíc, aby s k nim do chalupy vrátil. Barča nakonec plány čarodějnic zhatí, mimo jiné uvaří na tvrdo dračí vejce, které Kordula donesla těm dvěma za odměnu za ten kořen Mladinohu. A všechno dobře dopadne. Barča z Martinem dají dohromady hejkala a vodníka s těma dvěma ježibabama a pokud neumřeli, žijou dodnes…

Pokud Vás zajímá složení, obsazení bylo toto. Martin – Jirka Švarc, Klotylda – Helča, ježibaba Matylda – Vendulka, Kordula – Majka, Barunka – s chlupatou hrudí a chlupaté moje nohy skryly silonky…, vodník – Pejša, úvodní slovo a posléze hejkal – Benžo. Aby představení proběhlo v „richtiku“, tak nám v tom pomohli – za plentu se potíc až na půlkách nápověda - Doulina, bedňák Honzík „Pekařojc“, kamera - Míra a zvuky a písničky dal dohromady „Sound – mistr“ Martin.

A není možné zapomenout na hlavního machra přes Catering, což je Ludva v Hospůdce U Vondrků, kam se ansábl po úklidu lesa posléze přesunul. Neustále doplňoval toliko vypocené tekutiny.

Tímto děkujeme všem mladším, starším ba i nejstarším, že za námi vylezli až nahoru na Rendlík. Snad jste se trošku zasmáli a pobavili jste se…

Ale jo, pěkný to bylo. Už se těšíme na další díl, který proběhne 24. 6. opět na stejném místě. A zároveň se těšíme na Javorník do Ústavu pro zdravotně postižené, kam se taky chystáme s tímhle kusem. Po shlédnutí některých výkonů, zejména čarodějnic, si nás tam rovnou nechají…

                                                                                                                           MaK

zpět