Mařenka na scénu!!!!

Stává se pravidlem, že na dobré věci a  na různé podobné kraviny člověk nejčastěji přijde v oblíbené hospůdce u něčeho mírně oroseného s dvojkou v žíle. A takhle nějak podobně vznikl nápad uspořádat pro naše malé, ještě menší a nejmenší divadelní představení. A to na místě ve Vrchu nad Zdíkovcem, zvaném Na Rendlíku, kde se pro naše babičky a dědečky, toho času prvorepublikovou drobotinu,  hrávávala divadelní představení. Na tuto starou zdíkoveckou tradici navázali místní dobrovolníci z řad hasičů.

Dle rodinné tradice režisérskou židli obsadila Helča Samců, která dále zajistila scénář, výpravu, výstavbu kulis, asistentku režie v sobě sama, náročný výběr „neherců“ absolvovala, u bratra Martina „kapelníka“ zvukové efekty doladila a svého věrného muže Míru „Sama“ kulisy postavit donutila, představení natočit a catering pro herce poručila. Catering = basa piv, posléze Cool Cag, dvě becherovky, láhev vína a nějaké bublinky. Přeci jenom „štres“ byl dost velký, ale o tom později.

 A ještě jedno se jí povedlo. Vhodnou látku k nastudování rychle vynašla a mezi, teď už herce, promtně role rozhodila. A tak následoval skoro půlroční trénink, nejčastěji v hospodě a když slezly sněhy, tak na místě Na Rendlíku či v klubovně v hasičárně. Také nás donutila řádně se rozmluvit, takže každý večer následovalo desetiminutové opakování dvou slov: „lodyha – kur.a – lodyha - kur.a…“ Následně se objevily plakáty zvoucí na představení a i Pejša uznal, že je to třeba se pořádně naučit, jinak to prý bude patálie…

Asi jsem opomněl, o jaký  to divadelní skvost šlo. Abychom hráli Hamleta, kralevice dánského aneb: „být či nebýt, to je, oč tu běží“ tak daleko tedy rozhodně nejsme. Tudíž Helča vybrala normální pohádku o Vodníkovi, který se jmenoval tak trošku divně Mařenka. Dále o zlé mlynářce a mlynáři, hodné děvečce a potrhlém čertovi a dokonce i o samotném vládci pekel.

Tak dnové plynuly a pak přišla neděle na konci prázdnin, tj. 29.8.2010. Nu a tak jsme se postavili na „jehličí“, které znamená svět.. Obsazení rolí bylo následující:  „Rejža“ si vzala roli mlynářky, Majka – toť hodné, chudé, poctivé děvče, sloužící ve mlýně. Já – nebojácný mlynář mající doma „dorotu“, aneb žádná  „růžová zahrádka, noční můra…“, toho času notně vykořisťující děvečku :-), Pejša coby od čerta k nerozeznání. „Zeleného panáčka“ sehrál Jirka Švarců, a samotného Lucifera si s gustem a bez vlastních zubů střihnul „Benžo“.  Ve vedlejších úlohách se objevili: uvadeč v rouše medvědím – Iva Caisů, nápověda – Doulina, kamera – Míra „Sam“ a nepřeberné zvuky vypouštěl Martin „kapelník“. Pomocník zvukařův byl Honza „Pekařojc“  Jo a pivo točil, becherovku dolíval a jinak „štres“ rozháněl Míša Prudík.

Mocné davy obsadily Rendlík, málem jsme skoro „vyprodali“ les, i když jsme hráli zadarmo. Pak vešla děvečka, počala prádlo uklízeti, mlynářka jí začala plísniti a bylo po trémě…I když stres byl veliký, leccos se pomotalo. A „liníje“ jsme se drželi fest. Nu a skončilo první dějství, začalo druhé, skončilo, začalo třetí a posléze „fertig“. A hodina utekla, člověk neví jak.

Potlesku jsme se nakonec dočkali od vděčného publika, párkrát k zemi se sehnuli a děkovačku tuto vychutnali. Jak pravil „čert“ Pejša,  prý dorazil i režisér Troška, hledaje nové talenty. Takový „Benžo lucifer“, notně si koledující o Oskara,  by se mu do další pohádky jistě hodil.

Nu a premiéra se muší řádně zapít. Tudíž se dopil Cool Cag a „ansábl“ se přesunul na naší první divadelní zkušebnu k Ludvovi, neboť tam to všechno začalo. Posléze jsem se mušel vzdálit,  dojít to sepsat, neboť bych na to zapomněl a taky – tlačí mě nohy, ono chodit v „nejšlích“ 8 hodin není „kór žádnej špás“.

Nu a pokud se to líbilo, tak doražte za týden opět na rendlík. Protože na takovéhle ptáčky máme u nás háčky, viď čerte.  Vyladíme mouchy a dáme si repete.

                                                                                                                                       MaK

 

 

zpět