Návrat Mikuláše

Opět v předvečer svého svátku, tj. o 365 dní, 2 hodiny, 15 minut a 46 sekund se po roce do Zdíkovce navrátil sv. Mikuláš se svými ušlechtilými andělskými bytostmi a blekotající,  skuhrající a řetězy řinčící čertovskou „pakáží“… Chtěl vědět, kterak děti plní svůj slib daný mu osobně a před svědky ohledně zlobení. No, netýkalo se to jenom dětí, oni zlobí i dospělí...

Stačilo slyšet zvuk řetěze doprovázející známé „blll-l-l-l-l-l-l-l-l-l-l-l-l- budliky…“ za dveřmi a z každého rádoby „nebojsy“ bylo ustrašené dítě, které svatosvatě slíbilo, že už nikdy nikde nijak nebude zlobit. Někdy zlobí i dospělí, takže se snadno mohlo stát, že v pekelníkově pytli skončí místo dítěte zlobivý tatínek…

Ovšem jak již bývá zvykem, Mikuláš si svou čertovskou chásku zklidnil a ve velkém pytli nikdo nakonec neskončil, i když snaha byla… Samozřejmostí za vymazání hříšků z velké knihy osudu byla krásně přednesená básnička nebo zazpívaná písnička, za což následoval Mikulášem darovaný pytlíček s něčím na zub… A dítě si po pekelné návštěvě oddychlo, že ta čertovská verbež je už pryč.

Pytlíčky byly rozdány a většina zdíkoveckých dětí naštěstí neputovala do pekla. Když sv. Mikuláš na Bábě putoval zpět do nebe a čerti tamtéž do pekla, naposled se otočili a slíbili té pošumavské vesnici pod Vrchem, že se příští rok určitě: „vrrrrrrááááttí, b-l-l-l-l-ll- budliky…“

                                                                                                                           MaK

 

 

zpět