Tradiční soutěž o „kapra“ na Hluboké

aneb Mikuláš to jistí

Asi naposledy Víťa Kůs odzimoval své, tj. námi velmi oblíbené vozidlo podobné autobusu značky Renault, seškrabal sníh, připřáhl káru, zařadil první rychlostní stupeň a dovalil před hasičárnu na nákladku všeho potřebného pro provedení požárního útoku. Tj. naložil mašinu, 7 ks hadic, svůj rozdělovač, proudnice, 2 ks savic, sací koš a k němu košaře… Nezapomněl též na „nalejváka“, strojníka, béčkaře a dva proudaře… 

Cílem byla Hluboká nad Vltavou, jinak pěkné místo k životu s nádherným zámkem,  t.č. notně zrmzlá. O to,abychom netrpěli v důsledku krize nedostatkem „žvance“, se postaral Wenna, zlákaje všechny ostatní , aby při návštěvě Globusu v Budějovicích nezapomněli koupit skoro legendární „poživatinu“ za 25,-/ kus, tj. „sekánku“ v housce..

Po příjezdu má ruka zašátrala ve staré helmě a vytáhla číslo 24. Už fakt nebylo z čeho brát, neboť dřívější pořadí si rozebrali mužstva před námi. Nu, tak jsme si zkrátili čas spaním, pitím výborného „svařáčku“ a pokukováním po soupeřích. Nakonec jsme se dočkali a na startovní čáru se postavili. Většině to docela klaplo, až na „košíka“ (patrně měl opět vydatný oběd). Víťa zase pro diváky předvedl efektní zapojení rozdělovače za běhu  a nádherné parohy, za které by se nestyděl ani místní pán, kníže Schwarzenberg. Následně Honák na proudu po té, co se trefil, chtěl umýt notně zaprášené parkoviště, popř. zalít blízké topoly či Pejšu na druhém proudu, jelikož obojí je nízkého vzrůstu. Nicméně časomíra ukázala čas 21,78 sekund, co nám přineslo klasiku – 14. flek z 34. dorazivších týmů mužů.. Takže místo kapříka 3,5 kila velkého, (resp. divokého kance) nás čekala dřevěná „čudla“ o velikosti 3,5 centimetru.. Aspoň se nám povedla hláška dne, kdy rozhodčí pravil před startem: „kluci, 18,90?“ Načež mu Víťa odpověděl: „myslíte výkon motoru? To by tak odpovídalo“.

 

Při cestě zpátky nás čekalo překvapení. U Zdíkova Víťa taktně zastavil několika stopařům na „palec“. Byli ale takoví divní. Jedni měli rohy, pytle a řetězy, pořád to bylo samé: „blbllllblllllllllllllllllll………“. Druzí jako by měli svatozář. Nejstarší z nich, asi „kápo“ s bílím fousem, „ruksakem“ narvaným a asi s kněžskou berlí, si sedl dopředu a než mohl Víťa cokoliv říci, tento mužík povídá tajemným hlasem: „ do Zdíkovce, Víťo, do Zdíkovce…čeká nás tam šichta… prý tam děcka hodně zlobí…“ Takže po pěti kilometrech nám došlo, že vezeme svatého Mikuláše…

Ještě jednou jsme se s nimi sešli, u Vondrků na „plátýnku“, aby peklo neuschlo. Povídali: „ to tě Vám byla tady razíe…!!!! Čerti řádili jak černá ruka…“ Co dům s dětmi, to musel Mikuláš čerty uklidňovat. Těch černých puntíků bylo prý fakt dost. Nakonec Mikuláše přeci jenom odměkčily dětské slzičky a jako že není škrt, i něco drobného na dětské pochutnání do ruky kluků a holčiček od andělů předal.

Peklo se odevřelo i pro některé dospělé, např. pro Fandu „Šarkána“ Caise, který se vysvobodil básničkou: „ Hody, hody, doprovody..“ Peklu propadl například i Sam, Ludva,  Láďa Caisů a i Martin Korlus…

Posléze čert Teofil Matesus si krapet postěžoval na  nedostatek dětských hříšníků. Ta hláška ale není fakt publikovatelná, nicméně prohlásil, že se tady málo š…. JJ

Načež Mikuláš se svým doprovodem nás ve Zdíkovci toho času opustil. Nicméně než srovnal účet, tak povídá: „ děcka, buďte hodná..Za rok jsem tu, co by čert kopytem dupl… Nechtějte po mně, abych nosil uhlí… Copak jsem nějaký horník?“ Nu nic, u nás má dveře Mikuláš stále otevřené…Jakož i sv. Lucie za týden.. Potvory, ty nás zase oholí…

                                                                                                                           MaK

zpět