Cesta do pekla

Tak milý zlobilové a dětští hříšnici. Po roce do Zdíkovce dorazil opět svatý Mikuláš se svou pekelnou cháskou za zády, aby Vám to pěkně spočítal a za hříšky veliké Vás do pekla odnést tou rohatou pakáží nechal.

A to vše v neděli na Barboru 4. prosince. Jednak proto, že řada čertů plní si své studijní povinnosti v osmistém šedesátém pátém ročníku Pekelné univerzity na Bábě a zrovna v pondělí pátého dělali zápočet z Přikládání pod kotel a Napichování na vidle. Což je jen tak mimochodem taky pořádný kumšt, není to jen tak se strefit.  Mnozí bohužel museli opakovat předmět Řinčení řetězem, neřinčeli totiž dost intenzivně. A což potom také výuka Blekotání, aby to –el - ve slově: „bllllllllllllllll“ znělo, jééé…“Študium“ na Pekelné univerzitě to není „kór žádnej špás…“ Mikuláš taky musel na kobereček na direkci k samotnému Pánu Bohu, podat „sofort“ hlášení o průběhu pochodu ve Zdíkovci…

A další důvod byl ten, že řada dětí, jejichž rodiče byli rodem ze Zdíkovce, rádi navštívily své prarodiče či bratrance.

Takže Honzíku, Mařenko, Aničko. Tady máme knihu hříchů. Jejda, černej putník za zlobení… a safra, tady další za neuposlechnutí rodičů…  hm, to je ale patálie… krutí brko, tady zase jedna za nedělání úkolů… hm, tak to je pešek, to je na peklo.

A díra pekelná se malým zlobilům tímto otevřela. Naštěstí ten Mikuláš je už x tisíc let takový moudrý pán a ještě dává díťaťům poslední šanci před přímým směrem do pekel. Naštěstí to většinou nějaká básnička či písnička trochu zlepšila, divocí čerti zklidnili svůj „hormon“, malý anděl si mezitím vybral z křídel čmelíky a podal Otci Mikuláši oný tajuplný balíček plný mlsnot. A tak malý hříšník se mohl posléze v klidu pustit po odchodu Mikuláše do čokoládek, perníčků.

Takže malí zlobilové zdíkovečtí, bacha na úkoly, odmlouvání apod. v dalším roce.  Mikuláš si totiž všechny ty černé tečky pečlivě zanáší do svých análů…:-). Pak udělá jenom „ščot“ a dvakrát to podtrhne…  A holomku zlobivý, propadl si peklu.

 

 

Lucky jsou zpět

Sotva byly po týdnu zameteny bílé peruti z křídel andělských a odezněl smrad pekelné chásky (nebo z Mikuláše, jak se to vezme..:-)…), objevil se po chodbách zdíkoveckých chalup odér jiného charakteru. Tu zavoněly voňavky, „eau de nevím co“, vodičky a olejíčky v rukou bílých ženštin, békající známou hit o svaté Lucii, která si opět po roce nechtěla krále vzít a rozhodla se umřít tak mučednickou smrtí. Neznám v okolí jinou ves, kde by se tato tradice udržela tak dlouho.

Takže pánové, posadit. Nic jiného Vám nezbývá, je to proti přesile. Lucky Vás rádi vyparádí, pečlivě vyholí tvář (či za příplatek i leckde jinde…), bujnou kštici ostříhají, vodičkou nasmradí a tvářičky napulírují. A fertig.

A co za to, za nějakou zlatku. Zlatka ke zlatce, tyto se mohou např. u pana Rataje vyměnit za špekáčky a za pár měsíců si může toho času čertů se bojící omladina opéct buřtíka při dětském dni.

Není to o tom, že pán voní jak bolavá noha. Lucky potěší ty, kteří letos měli horší rok a všem popřejí hezkého Adventu a klidu a pohody v předvánočním čase. Takže doražte i napřesrok, milé Lucie. Jistě Vás mnohde v čase předvánočním rádi uvítají.

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                    MaK

 

 

 

zpět