Kterak jsme skončili 9. v Budilově

Přišla slunná sobota, 10. den prázdnin roku 2010 po Kristu. Pejša opět mohl polechtat plyn a poněkud ztuhlé brzdy naší Avie, naložit nás, věrnou posádku, a cestou necestou přes Vimperk, kde nás již netrpělivě očekával Mates, jsme dorazili pod Věnec do Budilova.

Museli jsme dorazit za včasu, neboť jako druhým v pořadí bylo na nás, jakou určíme ostatním laťku. Tudíž po zámkové dlažbě základy naše tretry zaklapaly, hadice v jedno vedení byly spojeny a po anglickém pažitu budilovské dráhy jsme se kvapem rozběhli. Akorát mě zarazil fakt, že Fífa s rozdělovačem není přede mnou. Takže na konci druhého béčka, když už jsem jakž takž končil, se kolem mě prohnal, doprovázený mým řevem: „běž, Vítku, ku..a běěěěěěěěěěěěěěěěěěž!!!! Vodááááá“.!!! Než jsem stihl dořvat –a- ve slově voda už jí tam měl a jak domino těžce padnul cca. 3 metry před svou značkou.

Tudíž proudaři měli drobet rezervu, ale světe div se. Nemožné se stalo, oba dva sestřelili pod 20 vteřin!!!! Oba dva konečně trefili pořádně díru.. J Teda Honák  (patrně trénující tuto disciplinu na Lipně..) jako druhý a v konečném čase 19,67 sekundy!!! Pejša se tímto stal ve stoleté historii SDH Zdíkovec vůbec prvním nejrychlejším hasičem, jenž uhasil „oheň“ v čase 19,23 vteřiny.. Takže kostky byly vrženy a my už jen čekali, doplňujíce tekutiny, požírajíce masíko, kam nás tento čas dovede…

Nakonec nám to přineslo 9. místo z 25 přihlášených „bojz“ týmů. Mohlo to být trošku lepší. Neboť myslivci z Dolan se museli trefit v čase „schválnosti“ 19,66 vteřiny. Tudíž oba dva jejich proudaři, Stašík a Fikulka,  dostali od nás těžký „spucung“, jak si to vůbec mohli dovolit nás takhle porazit, že taky mohli vystříknout déle, ne… JJ Do toho všeho se objevil Milan Martan s úsměvem na rtech a s hláškou: „Tak co, rekordmani?“ J Brali jsme to jako pochvalu, stejně tak i „zdravice“ od jiných členů jiných týmů, že aspoň přibude konkurence.

Takže nakonec docela příjemné odpoledne, které se postupně přelilo v příjemný podvečer. Naštěstí jsme se vyhnuli dolanské „leči“ neboli honitbě „myslivců“, kteří do kádě, než byla vypuštěna, postupně naházeli kdekoho.. J I když jsem měl jednou fakt namále.. Takže pivečko se pilo, masíko, klobásky a bramboráky jsme též pojedli a jinak též fajn bylo.

Pak se „smráklo“ a na startovní čáru místo nás zaparkoval přívěs a do něj frontmann kapelky UNIKOL Martin nanosil veškeré propriety. Tudíž, kapelníku, na místa připrav se, pozor a hraj!!!!  Pivo se vyměnilo za panáčky něčeho lepšího. Se stoupající hladinkou alkoholu v krvi se pod Mařským vrchem začalo tvrdě pařit na známé šlágry a my jsme též nezůstali stranou.

Nakonec k půlnoci žíznivého Pejšu vyměnil za volantem Avie Fífa a my zvedli kotvy. V dolanské hospodě se ještě svítilo a bylo před ní dost živo. Stejně tak i u „Ludvy“, kam mě Pejša přišel doprovodit, abych se nebál v noci jít 50 metrů přes louku. I tady plátýnko na závěr proteklo našimi hrdly a jak říkal Kája Mařík, „šlo rovnou do ledvin…“ J A tak skončil náš Budilov a počal nový den. A my už myslíme na Kalenice.

                                                                                                               MaK   

zpět