Bacha na žlábky aneb pozor, pálí Píďa

 

Po tvrdém naléhání Jardy „Maršouna“ a řízného Martina „ Hodboďáka“, toho času z Budilova, byla takto hozená rukavice zdvihnuta  a tradiční bowling s budilovskými se přeci jenom odehrál 20. února v prostorách vimperského bowlingbaru. Byli jsme notně hecnutí, neboť Budilov jsme kromě pár hasičských drah nikde jinde zatím neporazili..

Bohužel ani jeden z nás se nesešel kompletní. Z různých důvodů jakožto nemoc, návštěva blízkých, hospody, vinárny, koncertu, střízlivění a pobytu v práci, (viď Kaňoure…J ) se nesešla taková konkurence, aby náš pocit vítězství byl slastný.. Budilov sice hrál všechno na „Maršouna“, který našel vhodnou lajnu pro to, aby naházel 180 bodů. Ani Hodboďák nezůstával pozadu a i další házeči ukazovali nadějnou formu. My zas všechno hráli na Matýska a Pejšu, kteří oba dva v součtu bodů překonali oněch 180 bodů..

Nakonec se ani skóre nezapisovalo, soudě dle počtů žlábků a zauzlovaných kuželek to vidím na remízu. Hlavní cenou byly Wennovo čipsy, kterých hladový Hodboďák spořádal hodně. Je to tvrďák, poté co zjistil, že jsou místy i půl roku prošlé, poručil ještě dva balíčky a tři do „foroty“ na doma… Pokud se z nich nepo..al, žije dodnes a kroutí volantem dál… J

 

To na neděli 21.2 Honák i přes nevěřícný postoj paní Mráčkové, hodlaje bránit stachovskou tělocvičnu s nasazením vlastního hadru a smetáku, objednal pro nás zmíněný tělocvičný prostor. Jakožto důvod budiž znám sálový fotbal, na který vyrazili i některé hvězdy tohoto sportu ze Zdíkovce a okolí.

Tradiční oporou byl v bráně Šit, Petr Čech by záviděl. Nesmlouvavé stopery měl v Samovi, Bukym.. O Honákovi se ví, že se sem tam trefí i do balónu a někdy dokonce rozvlní síťku… Jako šedý vlk Ravanelli se ukázal Benžo, nezapomínajíc nic z fotbalových kouzel. Ovšem největší hvězdou byla Píďa, tradičně pálící „ostrými“ a v soubojích neznaje bratra ani sestru.. Však z jejich střel padlo nejvíc gólů za má záda…

Na druhé straně jsem chytal já, teda jenom část, neboť parkety stachovské tělocvičny jsem vyměnil za parket ve Hvězdě ve Vimperku.. Obraně vydatně pomáhal Vlastík speciálně nasazován na Píďu, žel ani jeho dvě ruce, dvě nohy a čtyři oči nezabránili Pídě ve skórování potupnými „jeslemi“.. Kvalitu a zkušenosti prokazoval Pejša, přeci jenom dvě dekády fotbalu v 1. B třídě jsou znát… Dopředu se hnal Wenna, doplňovaný aktivním Láďou Caisem, který si taktéž řádně potykal s balonem. Naší hvězdu však byla Majka „teta“ Bláhovcová, bláhově vysvětlujíc svůj nadprůměrný výkon slovy: „já jsem tak slaboučká…“

Ani nevím kdo vyhrál, ale patrně FC Píďa a spol. Ale jak pravil Wenna, byla to příjemná zdravá neděle a nevadilo by to „zpravidelnit“. Teda pokud nám paní Mráčková nešvihne mokrým hadrem mezi oči a svým smetákem páté generace „nepolechtá“ ramena  či „sedinku“… Tak by to určitě šlo, eventuel…                               

                                                                                                                           MaK                                                                                                                                    

zpět